Písničky Františka Nedvěda: Příběhy, které hřejí u srdce

Začátky kariéry s bratrem Janem Nedvědem

František Nedvěd začal svou hudební dráhu společně se svým bratrem Janem v šedesátých letech minulého století. Jejich společná cesta začala v roce 1964, kdy se oba bratři připojili k trampské osadě Toronto v Praze. Zde se poprvé setkali s folkovými a trampskými písněmi, které později významně ovlivnily jejich tvorbu. V této době se také naučili hrát na kytaru a začali skládat první vlastní skladby.

V roce 1969 se bratři Nedvědové stali členy skupiny Toronto, která se později přejmenovala na Brontosauři. Toto období bylo pro oba bratry klíčové, protože zde získali první skutečné zkušenosti s vystupováním před publikem. František s Janem se brzy stali hlavními postavami skupiny a jejich charakteristický dvojhlas se stal poznávacím znamením kapely. Společně napsali řadu hitů, které se staly trampskými a folkovými klasikami, jako například Stánky, Na kameni kámen nebo Podvod.

Během sedmdesátých let bratři Nedvědové vystupovali na různých festivalech a přehlídkách, včetně legendární Porty. Jejich písně získávaly stále větší popularitu a skupina Brontosauři se stala jednou z nejvýznamnějších formací české folkové scény. František s Janem dokázali ve svých textech zachytit atmosféru trampských osad, přírody a mezilidských vztahů způsobem, který oslovoval široké publikum.

Specifický hudební styl bratrů Nedvědových se vyznačoval jednoduchými, ale chytlavými melodiemi a texty, které byly blízké obyčejným lidem. Jejich písně často vyprávěly příběhy o lásce, přátelství a životě v přírodě. Důležitou součástí jejich tvorby byl také charakteristický vokální projev - harmonie dvou hlasů, která se stala jejich poznávacím znamením.

V osmdesátých letech dosáhla spolupráce bratrů vrcholu. Koncerty byly vyprodané a jejich písně zněly v rádiích i televizích. Vydali několik úspěšných alb a jejich skladby se staly součástí repertoáru mnoha trampských osad a táborových ohňů. Společně dokázali vytvořit jedinečný hudební fenomén, který spojoval prvky folku, country a trampské písně.

Jejich společná kariéra však nebyla jen o úspěších. Museli čelit různým překážkám a výzvám, včetně období politické normalizace, kdy byla folková hudba často pod drobnohledem režimu. Přesto si dokázali zachovat svůj osobitý styl a autenticitu. Jejich písně přinášely lidem radost a útěchu v těžkých časech a staly se součástí české hudební kultury.

Spolupráce bratrů Nedvědových trvala několik desetiletí a zanechala nesmazatelnou stopu v české hudební historii. Jejich písně dodnes patří k nejoblíbenějším táborovým a trampským skladbám a jsou pravidelně hrány při různých příležitostech. Přestože se jejich cesty později rozešly, období jejich společného působení zůstává zlatou kapitolou české folkové hudby.

Působení ve skupině Brontosauři

František Nedvěd se stal členem skupiny Brontosauři v roce 1974, kdy se připojil ke svému bratrovi Honzovi, který již ve skupině působil. Jejich společné působení v této formaci představovalo jeden z nejvýznamnějších milníků české folkové hudby. Skupina Brontosauři se pod vedením bratrů Nedvědů stala legendou, která ovlivnila několik generací posluchačů.

V repertoáru skupiny se objevily písně, které František Nedvěd spolutvořil a které se později staly skutečnými folkovými evergreeny. Mezi nejznámější skladby z tohoto období patří Stánky, Valčíček a Růže z papíru. František do skupiny přinesl svůj charakteristický hlasový projev a především schopnost citlivě interpretovat texty s hlubokým emocionálním nábojem.

Během působení ve skupině Brontosauři se František Nedvěd podílel na vytvoření specifického zvuku kapely, který kombinoval prvky folku, country a trampské písně. Jeho kytarová hra a vokální harmonie s bratrem Honzou vytvářely nezaměnitelný hudební rukopis. Skupina v této sestavě koncertovala po celém Československu a jejich vystoupení byla pravidelně vyprodána.

V rámci Brontosaurů František Nedvěd participoval na nahrávání několika zásadních alb, která dodnes patří ke zlatému fondu české folkové hudby. Jejich koncerty se vyznačovaly osobitou atmosférou, kdy se publiku dostávalo nejen kvalitní hudby, ale i příjemného mluveného slova mezi písněmi. František měl významný podíl na vytváření repertoáru skupiny a mnoho písní, které později interpretoval sólově, vzniklo právě v tomto období.

Působení ve skupině Brontosauři znamenalo pro Františka Nedvěda také období intenzivní tvůrčí práce. Společně s ostatními členy kapely vytvářel písně, které reflektovaly každodenní život, lásku, přátelství a vztah k přírodě. Texty písní často vycházely z osobních zkušeností a prožitků, což jim dodávalo na autenticitě a síle sdělení.

Skupina pod vedením bratrů Nedvědů dosáhla vrcholu své popularity v 80. letech, kdy jejich písně znali posluchači všech věkových kategorií. František Nedvěd se v této době etabloval jako respektovaný interpret a skladatel, jehož písně přesahovaly hranice žánru. Jeho působení v Brontosaurech významně přispělo k popularizaci folkové hudby v Československu a položilo základy pro jeho pozdější úspěšnou sólovou kariéru.

Toto období také charakterizovala intenzivní koncertní činnost, kdy skupina vystupovala na významných festivalech, v kulturních domech i na open-air akcích. Františkův charakteristický projev a schopnost komunikovat s publikem z něj učinily jednu z nejvýraznějších osobností české folkové scény té doby.

Nejznámější písně z dua Nedvědi

Bratři Nedvědové společně vytvořili řadu nezapomenutelných písní, které se staly součástí české folkové historie. Stánky jsou bezpochyby jednou z jejich nejznámějších skladeb, která se dodnes hraje u táborových ohňů. Tato píseň vypráví příběh o lásce a nostalgii, s charakteristickým refrénem Stánky plný květin, řek bych, že jsem potkal štěstí. Další významnou písní je Valčíček, která se stala hymnou všech milovníků přírody a trampingu. Její melodie a text dokonale vystihují atmosféru letních večerů strávených pod širým nebem.

Na kameni kámen představuje další výrazný hit, který bratři společně nahráli. Tato píseň se vyznačuje silným poselstvím o lidské vytrvalosti a odhodlání. Podobně významná je i skladba Podvod, která vypráví o zklamání v lásce a životních zkušenostech. Text už to nebudou prázdniny, co jsi mi slibovala se stal kultovním a mnoho lidí si jej pamatuje dodnes.

Mezi další nezapomenutelné písně patří Růže z papíru, která svojí poetickou krásou oslovila několik generací posluchačů. Píseň vypráví o křehkosti lásky a života pomocí metafory papírové růže. Skladba Igelit zase představuje vzpomínku na doby, kdy se s minimem vybavení dalo prožít maximum radosti v přírodě. Text igelit, to je náš hotel se stal symbolem trampské skromnosti a svobody.

Písně jako Kohout nebo Ptáčata ukazují jejich schopnost zachytit každodenní momenty a proměnit je v nezapomenutelné melodie. Zejména Ptáčata se stala oblíbenou písní v dětských táborech a školách. Frankie Dlouhán představuje další významnou skladbu, která vypráví příběh o svobodě a nezávislosti, charakteristický pro jejich tvorbu.

Nedvědové také prosluli písněmi jako Kamarád, která oslavuje přátelství a věrnost, nebo Souhvězdí jisker, jež zachycuje kouzlo nocí strávených pod hvězdami. Jejich repertoár zahrnuje i méně známé, ale neméně působivé skladby jako Vojanda nebo Kytka, které dokazují jejich všestrannost a schopnost zpracovat různá témata.

Písně bratří Nedvědů se vyznačují jednoduchostí, upřímností a schopností dotknout se srdcí posluchačů. Jejich texty často reflektují lásku k přírodě, přátelství, životní zkušenosti a touhu po svobodě. Melodie jsou snadno zapamatovatelné a vhodné pro společné zpívání, což z nich učinilo ideální skladby pro táborové ohně a setkání přátel. Jejich hudební odkaz žije dál prostřednictvím nových generací, které si jejich písně s oblibou zpívají a předávají dál.

Sólová kariéra Františka Nedvěda

František Nedvěd se na sólovou dráhu vydal v roce 1996, kdy se rozhodl opustit společné působení se svým bratrem Janem. Toto rozhodnutí bylo pro mnohé fanoušky překvapivé, ale František cítil potřebu vyjádřit se hudebně svým vlastním způsobem. Jeho první sólové album Neváhej a vejdi vyšlo v témže roce a okamžitě si získalo přízeň posluchačů. Album obsahovalo několik písní, které se staly trvalou součástí jeho koncertního repertoáru, například Kytka a Podvod.

V následujících letech František intenzivně koncertoval a vydával další alba. Mezi jeho nejúspěšnější sólové písně patří Devatenáct námořníků, Kočovní herci a Růže z papíru. Jeho hudební styl zůstal věrný folkovému a country žánru, ale postupně do něj začal přidávat více osobitých prvků. Nedvědův charakteristický hluboký hlas a citlivá interpretace textů se staly jeho poznávacím znamením.

V roce 2000 vydal album Třetí pokus, které představovalo významný milník v jeho sólové kariéře. Na tomto albu spolupracoval s řadou významných hudebníků a texty několika písní napsal sám. Písně jako Životem sem tam a Všechno je jinak ukázaly jeho rostoucí autorskou vyzrálost. František se nevyhýbal ani coververzím známých písní, které dokázal interpretovat svým osobitým způsobem.

Jeho koncerty byly vždy vyprodané a fanoušci oceňovali především intimní atmosféru, kterou dokázal vytvořit. Často vystupoval s doprovodnou skupinou Tiebreak, se kterou nahrál několik úspěšných alb. V roce 2005 vydal album Každý den je první den, které obsahovalo mix nových autorských písní a převzatých skladeb. Toto album ukázalo jeho schopnost oslovit jak tradiční posluchače folku, tak i mladší generaci.

František Nedvěd se nikdy nebál experimentovat s různými hudebními styly, přestože zůstal věrný svým folkovým kořenům. Jeho písně často reflektovaly osobní zkušenosti a životní moudrost, což rezonovalo s publikem všech věkových kategorií. V pozdější fázi své kariéry se více zaměřil na komorní vystoupení, kde mohl lépe vyniknout jeho vypravěčský talent a schopnost navázat bezprostřední kontakt s publikem.

Významnou součástí jeho sólové kariéry byly také vánoční koncerty a speciální tematická vystoupení. Album Vánoční čas z roku 2010 patří mezi jeho nejoblíbenější nahrávky. František Nedvěd dokázal, že i jako sólový umělec může být stejně úspěšný jako v době působení s bratrem Janem. Jeho písně se staly součástí zlatého fondu české folkové a country hudby a inspirovaly mnoho mladších muzikantů. Celkem vydal více než deset sólových alb a až do konce své kariéry zůstal aktivním koncertním umělcem, který rozdával radost svým fanouškům prostřednictvím upřímných a emotivních písní.

Spolupráce s dalšími českými folkovými umělci

František Nedvěd během své dlouholeté hudební kariéry navázal významné umělecké spolupráce s řadou českých folkových muzikantů a zpěváků. Nejvýraznější byla samozřejmě jeho spolupráce s bratrem Janem Nedvědem, se kterým vystupoval v legendární skupině Brontosauři a později jako duo Bratři Nedvědové. Toto spojení přineslo českému folku nezapomenutelné písně jako Stánky, Valčíček nebo Ptáčata.

V sedmdesátých letech se František Nedvěd často potkával na pódiích s Wabi Daňkem, se kterým sdílel lásku k trampské písni a přírodě. Společně občas vystupovali na folkových festivalech a jejich hudební projev se vzájemně ovlivňoval. Významná byla také spolupráce s Pavlem Žalmanem Lohonkou, se kterým František Nedvěd několikrát koncertoval a nahrál několik duetů. Jejich společné vystoupení na festivalu Porta v roce 1983 patří k nezapomenutelným okamžikům české folkové scény.

V pozdějších letech František Nedvěd často spolupracoval s mladší generací folkových muzikantů. Významné bylo jeho setkání s Robertem Křesťanem a skupinou Druhá tráva, se kterými odehrál řadu koncertů a nahrál několik skladeb. Jejich společná interpretace písně Podvod získala nový rozměr a stala se oblíbenou verzí mezi posluchači.

Na přelomu tisíciletí František Nedvěd vystupoval také s Věrou Martinovou, první dámou českého country, se kterou natočil několik duetů. Jejich společné koncerty přitahovaly velké množství posluchačů a spojovaly různé generace fanoušků folkové hudby. Nedvěd také často spolupracoval se skupinou Spirituál kvintet, zejména při různých vánočních koncertech a speciálních příležitostech.

V posledních letech své kariéry František Nedvěd podporoval mladé folkové talenty a často je zval jako hosty na své koncerty. Předával tak své bohaté zkušenosti další generaci muzikantů. Mezi jeho oblíbené spolupracovníky patřila skupina Příbuzní, se kterou vystupoval na mnoha festivalech a koncertech. Nedvěd také spolupracoval s Tomášem Klusem, kterého považoval za pokračovatele folkové tradice v moderním pojetí.

Nezapomenutelná byla také jeho spolupráce s Jaroslavem Samsonem Lenkem, se kterým sdílel podobný hudební vkus a přístup k folkové hudbě. Společně vystupovali na různých benefičních akcích a jejich vzájemné muzikantské porozumění bylo patrné při každém vystoupení. František Nedvěd tak svými spoluprácemi významně přispěl k propojování různých proudů české folkové scény a k jejímu celkovému rozvoji.

Významná koncertní vystoupení na Strahově

František Nedvěd patří mezi nejvýznamnější osobnosti české folkové a country scény a jeho koncertní vystoupení na Strahovském stadionu se zapsala do historie české hudby. Nejpamátnější koncert se uskutečnil v roce 1996, kdy společně se svým bratrem Janem vystoupili před více než 60 000 nadšenými diváky. Tento monumentální koncert byl vrcholem jejich společné kariéry a zazněly na něm všechny jejich největší hity včetně legendární písně Stánky a Valčíček.

Charakteristika	František Nedvěd
Období působení	1947-2021
Hudební žánr	Folk, country
Nejznámější písně	Stánky, Valčíček, Ptáčata
Hudební skupiny	Brontosauři, Toronto
Hudební nástroj	Kytara

Atmosféra na Strahově byla tehdy naprosto jedinečná, když bratři Nedvědové předvedli své nezaměnitelné harmonické dvojhlasy. Publikum společně s nimi zpívalo známé melodie jako Ptáčata, Růže z papíru a Igelit. Koncert trval více než tři hodiny a byl zaznamenán na DVD, které se později stalo zlatým. Významným momentem bylo také vystoupení v roce 1990, krátce po sametové revoluci, kdy František Nedvěd společně s dalšími folkovými muzikanty vzdal hold nově nabyté svobodě.

Na strahovském stadionu se František Nedvěd objevil ještě několikrát, například při velkém country festivalu v roce 1998, kde představil písně ze svého sólového alba Neváhej a pojď. Poslední velký koncert na Strahově odehrál v roce 2000, kdy zde vystupoval společně s řadou hostů včetně Spirituál kvintetu, se kterým měl dlouholetou spolupráci.

Strahovské koncerty byly výjimečné také tím, že František Nedvěd zde často premiéroval své nové skladby. Například píseň Devatenáct námořníků byla poprvé představena právě zde a okamžitě si získala srdce posluchačů. Nedvědovy koncerty na Strahově se vyznačovaly specifickou atmosférou, kdy se mísila intimita folkových písní s monumentalitou prostoru. Jeho schopnost propojit se s publikem i na tak velkém prostranství byla obdivuhodná.

Každé vystoupení na Strahově bylo pečlivě připravováno a dramaturgicky promyšleno. František Nedvěd vždy dbal na to, aby zazněl průřez celou jeho tvorbou, od počátků s kapelou Brontosauři přes období Toronto až po sólovou kariéru. Zvláštní pozornost věnoval akustice, která byla na tak velkém prostranství vždy výzvou. Díky profesionálnímu ozvučení a precizní přípravě se však podařilo vytvořit nezapomenutelné hudební zážitky.

Strahovské koncerty Františka Nedvěda se staly symbolem české folkové a country scény a dokázaly, že i zdánlivě komorní žánr může oslovit desetitisíce posluchačů. Jeho písně, které zde zazněly, se staly součástí české hudební historie a dodnes jsou považovány za klasiku českého folku a country.

Nejúspěšnější alba a hudební ocenění

František Nedvěd se během své dlouhé hudební kariéry zapsal do historie české folkové a country scény řadou úspěšných alb a získal mnoho prestižních ocenění. Jeho nejúspěšnějším albem se stalo Neváhej a vejdi z roku 1998, které získalo platinovou desku za prodej více než 50 000 nosičů. Toto album obsahovalo známé písně jako Podvod a Kytka, které se staly trvalou součástí českého folkového repertoáru.

Významným milníkem v jeho diskografii bylo album Druhá sklizeň vydané v roce 1995, které získalo zlatou desku a obsahovalo legendární duety s bratrem Janem Nedvědem. Společná tvorba bratrů Nedvědových vyvrcholila vyprodaným koncertem na Strahově v roce 1996, ze kterého vzniklo live album Strahov, jež se také dočkalo zlaté desky.

V roce 2001 vydal František Nedvěd sólové album Třetí pokus, které bylo oceněno jak kritikou, tak posluchači, a získalo ocenění Anděl v kategorii folk a country. Mezi jeho další významná alba patří Půlnoční vítr (2003) a Krásný blázen (2006), která potvrdila jeho pozici mezi nejvýznamnějšími představiteli české folkové scény.

Nedvědova tvorba byla pravidelně oceňována na předávání cen Akademie populární hudby. Za svůj přínos české hudební scéně obdržel v roce 2010 speciální cenu za celoživotní přínos české country a folkové hudbě. Jeho písně jako Valčíček, Růže z papíru a Igelit se staly evergreeny, které znají a zpívají celé generace posluchačů.

Album Souhvězdí romantiků z roku 2012 představovalo návrat ke kořenům jeho tvorby a získalo pozitivní ohlasy od hudebních kritiků. Nedvěd na něm spolupracoval s řadou významných hudebníků české scény a dokázal, že i po desetiletích aktivního působení dokáže tvořit kvalitní a autentickou hudbu.

Významným uznáním jeho celoživotní práce bylo uvedení do Síně slávy české country music v roce 2015. Jeho písně se pravidelně umisťovaly na předních příčkách hitparád a získávaly ocenění v anketách popularity. Celková prodejnost jeho alb přesáhla milion kusů, což z něj činí jednoho z nejprodávanějších interpretů v žánru folk a country v České republice.

V posledních letech své kariéry vydal ještě několik kompilačních alb, která shrnovala to nejlepší z jeho tvorby. Album Výběr největších hitů z roku 2018 se stalo bestsellerem a připomnělo mladší generaci význam jeho hudebního odkazu. František Nedvěd tak svou tvorbou a získanými oceněními dokázal, že patří mezi nejvýznamnější osobnosti české hudební scény druhé poloviny 20. století a počátku 21. století.

Hudba je jako řeka, která teče do našich srdcí a písně jsou jako kapky deště, které nám připomínají, že život je krásný

Tomáš Vávra

Typický hudební styl a texty písní

František Nedvěd se během své dlouhé hudební kariéry profiloval jako interpret folkové a trampské hudby, přičemž jeho charakteristický hudební styl byl založen na jednoduchosti a upřímnosti projevu. Jeho písně typicky doprovázela akustická kytara, která tvořila základ většiny skladeb. Texty jeho písní se vyznačovaly poetickým jazykem a často se zabývaly tématy jako láska k přírodě, přátelství, život na cestách a mezilidské vztahy.

Melodická struktura jeho skladeb byla postavena především na durových tóninách, které dodávaly písním optimistický nádech, i když se někdy zabývaly i vážnějšími tématy. Charakteristickým prvkem jeho tvorby bylo časté využívání vícehlasého zpěvu, který si osvojil během působení ve skupině Brontosauři. Tento prvek se stal jedním z poznávacích znamení jeho hudebního projevu a později ho využíval i při spolupráci s bratrem Janem.

V textech písní František Nedvěd často čerpal ze svých osobních zkušeností a zážitků z cest po českých horách a lesích. Jeho texty vynikaly schopností zachytit atmosféru táborových ohňů, přátelských setkání a romantiky trampského života. Významnou část jeho repertoáru tvořily také převzaté písně ze zahraničí, především z americké country a folkové scény, kterým dokázal dát osobitý český charakter prostřednictvím citlivých překladů.

Nedvědův hudební styl se vyznačoval také výraznou schopností pracovat s dynamikou skladeb. Od tichých, intimních pasáží dokázal přejít k energickým refrénům, které často vybízely posluchače ke společnému zpěvu. Tato interaktivita s publikem byla dalším typickým rysem jeho vystoupení. Jeho písně často obsahovaly chytlavé melodie a snadno zapamatovatelné texty, což přispělo k jejich velké popularitě mezi širokou veřejností.

V pozdější fázi své kariéry se František Nedvěd více zaměřil na balady a písně s hlubším duchovním obsahem. Texty těchto skladeb často reflektovaly životní moudrost a zkušenosti, které během let nasbíral. Přesto si zachoval svůj charakteristický optimistický pohled na život, který se promítal do většiny jeho tvorby. Jeho písně byly často postaveny na jednoduchých, ale účinných harmonických postupech, které podtrhovaly sílu textového sdělení.

Specifickým rysem jeho tvorby bylo také časté využívání přírodních motivů a metafor. Hory, řeky, lesy a další přírodní scenérie se v jeho textech objevovaly jako symboly svobody, čistoty a životní harmonie. Tyto motivy dokázal mistrně propojit s každodenními lidskými příběhy a emocemi, což jeho písním dodávalo univerzální srozumitelnost a přitažlivost pro posluchače různých generací.

Odkaz v české folkové hudbě

František Nedvěd zanechal v české folkové hudbě nesmazatelnou stopu, která přetrvává i dlouho po jeho odchodu. Jeho písně se staly součástí kulturního dědictví a ovlivnily několik generací posluchačů i muzikantů. Společně s bratrem Janem vytvořili nezaměnitelný hudební styl, který kombinoval prvky amerického folku s českou lidovou tradicí. Jejich charakteristický dvojhlas se stal inspirací pro mnoho následovníků v české folkové scéně.

Písničky Františka Nedvěda vyprávějí příběhy obyčejných lidí, jejich radostí i starostí, což je činí nadčasovými a stále aktuálními. Jeho tvorba se vyznačuje především jednoduchostí a upřímností, která rezonuje s posluchači napříč generacemi. Skladby jako Stánky, Valčíček nebo Igelit se staly národními evergreeny, které zná téměř každý a které se zpívají u táborových ohňů i na folkových festivalech.

Významný vliv měl František Nedvěd také na rozvoj české country a trampské hudby. Jeho interpretace amerických folkových písní v českém překladu pomohla přiblížit tento žánr českému publiku a inspirovala mnoho mladých muzikantů k vlastní tvorbě. Nedvědův charakteristický hlasový projev a kytarový doprovod se stal vzorem pro začínající folkové zpěváky.

V kontextu české folkové hudby je důležité zmínit také jeho působení ve skupinách Toronto a Brontosauři, kde společně s bratrem Janem vytvořili řadu nezapomenutelných hitů. Jejich písně často reflektovaly témata přátelství, lásky k přírodě a touhy po svobodě, což v době normalizace rezonovalo s pocity mnoha lidí. Texty jeho písní vynikají poetičností a hlubokým lidským poselstvím, které přesahuje běžnou populární tvorbu.

Nedvědův odkaz žije dál především v jeho písních, které jsou dodnes často hrány a interpretovány různými umělci. Jeho tvorba ovlivnila celou řadu následovníků v české folkové scéně a pomohla ustanovit vysoký standard pro kvalitní folkovou hudbu. Mnoho současných folkových muzikantů přiznává, že právě písně Františka Nedvěda byly jejich první inspirací k vlastní tvorbě.

Význam Františka Nedvěda pro českou folkovou hudbu nelze měřit pouze počtem prodaných desek nebo koncertů. Jeho největším přínosem je vytvoření osobitého hudebního stylu, který spojuje tradice českého folku s moderními prvky, a především schopnost oslovit posluchače napříč generacemi. Jeho písně jsou součástí české kulturní identity a budou inspirovat další generace muzikantů i posluchačů. Nedvědova tvorba představuje most mezi tradicí a současností české folkové hudby, přičemž jeho písně zůstávají živé a aktuální i v dnešní době digitální hudby a moderních hudebních stylů.

Poslední nahrávky a vystoupení před smrtí

František Nedvěd se v posledních letech svého života věnoval především koncertní činnosti, i když jeho vystoupení byla kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu méně častá. V roce 2020 vydal své poslední album Krásný čas, které obsahovalo jak nové písně, tak i přepracované verze jeho starších hitů. Toto album vznikalo ve spolupráci s mladšími muzikanty a představovalo určitý most mezi klasickou trampskou písní a modernějším folkovým zvukem.

Na svých posledních koncertech, které se konaly převážně v menších sálech a kulturních domech, zpíval František Nedvěd především své nejznámější skladby jako Stánky, Valčíček a Kočovní herci. Publikum tyto písně milovalo a často je zpívalo společně s ním. I přes zdravotní obtíže si Nedvěd zachovával svůj charakteristický hluboký hlas a emotivní přednes, který byl jeho poznávacím znamením po celou kariéru.

V posledním roce života vystupoval František Nedvěd především v doprovodu své kapely, kde hrál i jeho syn Vojtěch Nedvěd. Jejich poslední společné vystoupení se uskutečnilo v červnu 2021 v Praze, kde zahráli průřez celou Františkovou kariérou, včetně písní z dob působení ve skupině Brontosauři. Koncert byl velmi emotivní a nikdo z přítomných netušil, že půjde o jeden z posledních vystoupení této folkové legendy.

Na svých závěrečných nahrávkách spolupracoval František Nedvěd s řadou mladších umělců, kteří mu pomáhali přinést svěží vítr do jeho charakteristického zvuku. Přesto zůstal věrný svému typickému stylu, který kombinoval prvky folku, country a trampské písně. Jeho poslední studiové sessions byly poznamenány již značnou únavou, ale profesionalita a láska k hudbě mu pomáhaly překonávat všechny překážky.

V posledních měsících života se František Nedvěd soustředil na dokončení několika rozpracovaných projektů. Pracoval na autobiografické knize, která měla mapovat jeho celoživotní hudební pouť, a připravoval také výběrové album svých největších hitů v nových aranžích. Tyto projekty bohužel již nestihl dokončit, ale část materiálu se dochovala a je možné, že v budoucnu vyjdou jako vzpomínka na tohoto významného českého písničkáře.

Poslední veřejné vystoupení Františka Nedvěda bylo velmi komorní a intimní. Odehrálo se v malém klubu pro jeho nejvěrnější fanoušky, kde zazpíval několik svých nejoblíbenějších písní pouze s akustickou kytarou. Tento koncert se stal symbolickým rozloučením s aktivní hudební kariérou, i když to v té době ještě nikdo netušil. František Nedvěd zemřel 18. července 2021, zanechav za sebou bohaté hudební dědictví, které ovlivnilo několik generací posluchačů české folkové hudby.